Chorvatské obyvatelstvo se usadilo na území dnešní
republiky již v 7. století. Úděl Chorvatů na zdejším území
byl však předurčen ještě než sem přišli: byla tudy vytyčena hranice
mezi Západní a Východní římskou říší. V ranném středověku vedli
početné obranné války. Obsadili nejvýchodnější oblast Západořímské
říše a stali se tak proto navždy nejvysunutějšími a
nejohroženějšími představiteli západní kultury vůči kultuře
východní. V průběhu staletí stálo Chorvatsko vždy na rozhraní
civilizací: v 9. století jeho územím procházela hranice mezi
Franckou a Byzantskou řísí, v 11. století mezi katolickou a
pravoslavnou církví, a od 15. do 19. století mezi křesťanským
Západem a islámem. Od 9 do 12. století bylo Chorvatsko nezávislé a
soběstačné knížectví a později království, o čemž svědčí mnoho
písemných pramenů i četné historické památky. Nekonečné ozbrojené
konflikty s Benátkami, Byzantskou říší a Turky přinutily Chorvaty k
užším vazbám na rakouskou a maďarskou dynastii, což ale opět
vyústilo v nové, větší či menší bitvy o územní svrchovanost a
obnovení nezávislosti. Chorvatsko získalo plnou státní nezávislost
v roce 1990.
Početná silná císařství a vlády, které vládly v
nejrůznějších částech země po sobě zanechaly viditelné
známky své přítomnosti - památky odlišných kulturních
dědictví. Města na pobřeží jsou většinou antického nebo
středověkého původu a každé si uchovalo vlastní osobitost a pečet,
kterou na něm zanechalo určité období. Město Pula
bylo významně poznamenáno římskou antikou. Výborně zachovalý
amfiteátr, slavobrána Sergiovců a Augustův chrám, stejně jako
monumentální palác římského císaře Diokleciána z 4. století ve
Splitu (později přestavený na středověké město a
dnes pod ochranou UNESCO), patří k nejvýznamějším památkám
starověké kultury na chorvatském pobřeží.
Eufrasiova bazilika v Poreči náleží k
nejkrásnějším památkám raně byzantského období (6. století).
Mozaiky Eufrasiovy baziliky bývají přirovnávány k podobným v chrámu
San Vitale v Ravenně; společně patří k nejvýznamnějším příkladům
mozaikového umění v Evropě.
Komplex tří hlavních lodí baziliky je pokládán za celosvětově
významnou historickou památku, což bylo deklarováno zařazením do
seznamu světového kulturního dědictví pod záštitou UNESCO v roce
1997.
Románský sloh je charakteristický pro Krk, Rab a
Trogir. Trogir patří k nejlépe dochovaným
románsko-gotickým městům ve střední Evropě. Středověké historické
jádro, obklopené zdmi, obsahuje dobře uchované hrady a věže spolu s
početnými budovami a paláci z antiky, gotiky, renesance a
baroka.
Nejdůležitější budovou v Trogiru je katedrála a její portál z roku
1240, dílo zednického mistra Radovana. Je to nejvýznamnější památka
románského a gotického umění v Chorvatsku.
Renesance určila charakter Osoru, Pagu, Šibeniku, Hvaru,
Korčuly a Dubrovníku. Dubrovnik, plánovitě vybudované
město ze 13. století, obehnaný nejlépe zachovalými renesančními
hradbami a věžemi, se stovkami vynikajících veřejných budov,
kostelů, domů a paláců, je město tak osobité, že je v Evropě
srovnatelné jen s Benátkami či Amsterodamem.
Všechny tyto budovy byly postaveny během existence nezávislé
republiky Dubrovnik, která platila vysoké daně Tureckému impériu za
účelem udržení své nezávislosti a vybudovala z bohatsví získaného z
rozvinutého obchodu a rybolovu toto překrásné město. Dnes je celé
město pod ochranou UNESCO.
Z výčtu uměleckých památek není možné vynechat velké
množství originálně ztvárněných kaplí z doby starochorvatského
království. Zejména zajímavé jsou osobité "pletencové"
reliéfy anebo mimořádně zachovalé dřevěné dveře katedrály ve Splitu
od mistra Buviny (ze 13. století) s výjevy z Kristova života.
Dnešní umění je protkané historickým, kulturním
a stavitelským dědictvím. V letních měsících ožívá současné umění v
historickém prostředí a paláce, atria a náměstí starých měst se
mění v svérázná jeviště tradičních či mezinárodních festivalů:
Dubrovnický letní festival, Filmový festival v Pule, Splitské léto,
Hudební večery v Zadaru a Osoru, Dny chorvatského divadla
atd...Někdy se zde sžívá klasická hudba s technem. I v těch
nejmenších mořských lázních můžete narazit na tradiční hudbu se
světově proslulými zpěváky, ale také na místní mladíky "Klapa"
(dalmácká vokální tradice).
Už od nepaměti se obyvatelé z přímořských částí
Chorvatska a jeho ostrovů plavili po moři, stavěli lodě, rybařili a
pěstovali révu a olivy. Z tohoto čistého moře lidé stále
získávají sůl původním způsobem sušení jako v dávných dobách, kdy
sůl byla žádaným zbožím pro výměnný obchod. Nejstarší místo, kde se
získávala sůl je ve Stonu (datováno od 13. století) a dnešní
chorvatská mořská sůl pochází z ostrova Pag. Po staletí byly olivy
v Chorvatsku považovány nejen za potravinu, ale také za lék a
znamení života. Krásné a dlouhověké olivovníky jsou stále pěstovány
a zavlažovány s láskou, a proto si ještě naši potomci budou moci
užívat jejich plodů, ať už čerstvých nebo nakládaných či
marinovaných v oleji a vychutnat si všechny ty lahůdky, které by
bez olivového oleje nebyly to pravé.
Divoké aromatické byliny jako rozmarýn, bazalka a fenykl jsou
součástí jedinečných chutí původní kuchyně Istrie a Dalmácie,
stejně jako vína, která jsou k nim doporučována. Skrze svou barvu a
chuť jsou tyto vína odkazem síly slunce a díky těžké práci a
tradicím je toto obsaženo v každé kapce. Mnohé vinice na ostrovech
vypadají při pohledu z moře, jakoby končily až v samotné
vodě.
Chorvatská tradice pěstování vína je rozšiřována
po světě díky stěhování lidí z ostrovů na nové ostrovy a moře.
Dnešní nejznámější pěstitel vína z Nového Zélandu je Grgič z Brače
a další naší vinaři jsou například v Kalifornii.
Jemné vůně Středozemí objevíte na nádherných levandulových
polích ostrova Hvar, ale vonné oleje, krémy a mýdla můžete koupit
všude na pobřeží jako dárek nebo jen tak pro potěšení. Díky čistému
a teplému jadranskému moři je možné najít nejen ryby, mušle, olihně
nebo mořské řasy, ale i korály a mořské houby. Pěstování
mořských hub je po generace profesí ostrovanů z Krapanje
(ačkoli dnes mnohem méně běžnou) a obyvatelé z ostrova
Zlarina získávají a zpracovávají temně červený jadranský
korál.
Námořnictví a stavba lodí je v krvi místních
lidí a jeden příklad za všechny - nejznámějším mořeplavcem
z Korčuly je Marco Polo. Dubrovník byl také domovem známých
stavitelů lodí a dodnes zde existuje množství malých společností
zabývající se touto činností, jedna z nich na Rabu. Ryby lze nalézt
jen na některých místech díky skalnatému dnu a nedostatku deště a
vždy byly hlavní součástí jídelníčku místních obyvatel. Rybaří se
za jakéhokoli počasí, ačkoli sítě nebývají vždy plné. Potomci
dávných rybářů ze Salije a Komiža dnes chytají ryby na oceánu u
amerického či chilského pobřeží a zbytek zásobuje rybářský průmysl
v Rovinj stejně jako množství restaurací...
Dnes jsou ryby loveny do sítí, rybími pastmi a při světle lamp,
ale hlavně pro turisty a pro potěšení než z nutnosti. A přece
místní znalci říkají (a jeden jim nemůže nevěřit), že požitku ze
sousta vlastnoručně ulovené ryby, ať už grilované či dušení, se nic
nevyrovná. Všechny tyto aktivity jsou rozvíjeny díky
turismu na chorvatském pobřeží, jehož 130. výročí bylo
dlouze oslavováno. Mimo hotelnictví se rozvíjí i jiné činnosti.
Zatímco ve 20. století dominoval klasický turismus zaměřený na
zdraví návštěvníků, v tomto století je žádáno námořnictví či
agroturismus tzv. turismus pro Robinsony.
V Chorvatsku můžete najít tohle všechno a ještě mnohem víc.
Přírodní krásy vytvářejí původní rozmanité prostředí s možnostmi
alpských sportů, horských tůr, raftingu, potápění, paraglidingu,
plaveb na lodích a mnohých dalších aktivit. Jestliže jste
začátečníky a chcete si vyzkoušet něco nového můžete využít některé
z mnoha škol potápění nebo plavby na lodích. Milovníci památek a
umění nebo nadšenci pro archeologii se mohou vydat objevovat stará
města na pobřeží, která sama vyprávějí své příběhy, jako například
Split, město staré 1700 let.
Lidé z ostrovů mají mnoho dobrých vlastností a vědí, na rozdíl
od lidí posedlých prací, jak si užívat krás života. Ve městech u
moře, stejně jako kdekoli ve Středozemí, se žije v ulicích - ať už
v radovánkách nebo hádkách. Lidé zde diskutují, klevetí a zpívají.
Naše písně, především Klapa, je možné slyšet kdykoli. Zpívá se v
práci, při odpočinku, ve štěstí i smutku, pro sebe či ve ve
společnosti. Z tohoto důvodu nebude překvapením, že nejpopulárnější
chorvatští zpěváci jsou především z pobřeží a ostrovů. Ve svém
volném času muži, hlavně ti zralejší, stále hrají bowling jako za
starých časů.
Krása této země nespočívá jenom v tom, co lze
vidět, cítit a ochutnat, ale stejně tak v přitažlivosti lidí, kteří
se zde narodili, krása těla a duše. Ale tím nejdůležitějším je
krása Chorvatska, kterou si každý bere sebou domů, aby ji sdílel se
svými blízkými a zachoval jako milou vzpomínku.
Pobřeží
Chorvatsko využívá 5.835,5 kilometrů pobřeží, anebo v procentech
74% Jadranu (ostatní následují: Itálie 16 %, Albanie 5 %, Černá
Hora 3.3 %, Slovinsko 0,5 %, a Bosna a Hercegovina 0,3 %). Toto
pobřeží je také jedním z nejvíce navštěvovaným na světě. Istrijský
poloostrov pokrývá plochu o rozloze 3.476 čtverečních kilometrů a
hraničí se třemi státy: Chorvatsko, Slovinsko a malou částí
Itálie.
Malá vzdálenost z Chorvatska do Itálie vybízí k objevování
italské části Jadranu. Města postavená na bažinách jsou jednou z
prvních možností. Benátky, kdysi vládce moří, jsou
dnes slavným italským městem postaveným na čtyřech ostrovech.
Veskrze celé město, ve kterém jsou auta zakázána, je protkáno
labyrintem kanálů s gondolami a vaporettos. Hlavními turistickými
atrakcemi jsou: výlet na gondole, krmení holubů na Náměstí Svatého
Marka, Most podpisů a nespočet kostelů...
Benátky jsou městem mnoha jmen. Jedno z nich je La Serenissima -
"nejvznešenější". Po staletí je synonymem města milenců, města
umělců, tak jako je městem spisovatelů, hudebníků a malířů
okouzlujících sklenic z ostrova Murano a domovem slavných
uměleckých filmových festivalů. Během karnevalu může každý
vyzkoušet - stejně jako v Rio - atmosféru večírků a zábavy před
začátkem oslav Velikonoc. V tomto týdnu je možné si užívat jakkoli
třeba na nekonečných večírcích.
Chorvatsko se o Jadranské moře dělí se Slovinskem, jehož pobřeží
také oslňuje překrásnou přírodou a městy s fascinující historií.
Přesněji, slovinské pobřeží s Koperským zálivem a částí zálivu
Piranského se táhne až k ústí řeky Dragonje. Město
Piran leží na pobřeží a je obehnáno velmi dobře
zachovanými pozdně středověkými hradbami. Opevnění se skládá ze
dvou paralelních hradeb z 15. století (okolo 1475) a 16. století.
Jinou zajímavostí je náměstí Tartijev Square a na vršku mimo město
komplex zemského kostela Sveti Jurja známý jako "Benátský dům",
který byl postaven v polovině 15. století jako rezidence v
benátském gotickém stylu. Z období baroka je zachována kašna na
náměstí a "Barokní dům" z konce 18. století.
Při objevování Jadranu byste si neměli nechat ujít jižní pobřeží
a navštívit Černou Horu.
Jeden z pozoruhodných jadranských zálivů, Bokokotorski (také znám
jako Záliv chorvatských svatých) je dnes územím Černé Hory. Igalo a
Herceg Novi jsou nejatraktivnějšími turistickými lokalitami na
černohorském jadranském pobřeží. Igalo je lehce dostupný ze všech
směrů a jakýmkoli dopravním prostředkem. Díky blízkosti dvou
mezinárodních letišť (letiště v Dubrovníku Čilipi je 26 km daleko a
v Tivatu 22 km), a jadranské silnici tak zvané "Magistrále"
(spojující všechny směry, včetně Dubrovníku s Mostarem, Trebinje a
Sarajevo), je Igalo, stejně jako černohorské hlavní město
Podgorica, spojeno s Chorvatskem, Bosnou a dalšími částmi Evropy.
Trajekt zajišťuje námořní spojení mezi Itálií a přístavy v
Dubrovníku a Baru (Černá Hora). Toto spojení existuje i mezi
dalšími chorvatskými ostrovy.
Igalo a jeho soused Herceg Novi jsou umístěny v pitoreskním
malém zálivu jihozápadní části Boky Kotorské při úpatí hor Orjen
(1982 m). Staří Řekové a Římané osídlovali pobřeží zálivu, stejně
jako sousedící pahorky. Od těch časů byly tato místa dobyty a
ovládnuty Byzancií, Benátkami, Ottomany a Rakousko-uherským
císařstvím. Při procházce ulicemi a náměstími Herceg Novi se můžete
zároveň projít i historií Středomoří. Musíte vidět římské mozaiky v
Risan, kostel Naší Matky ze Skal, výstavy v církevních muzeích a
překrásný kostel Orovaka postavený na příkré skále, ze kterého je
ohromující pohled na Kotorský záliv. Za návštěvu stojí také Dobrota
a staré město Kotoru "Budva", které v létě bují životem, tak jako
města Bečići, Milo, Sveti Stefan a Petrovac. Při návštěvě Baru
nezapomeňte na 2000 let starý olivovník, jehož obvod je více než 10
metrů.
Objevování Jadranu by mělo zasahnout jak jižní tak severní část,
podle místa odkud přijíždíte či odjíždíte. I když si myslíte, že už
jste viděli všechno, vždy zbývá mnoho míst, monumentů a lidí, kteří
stojí za shlédnutí... Ačkoli se o Jadranské moře a jeho pobřeží
dělí mnoho zemí, rozdílných kultur, zvyků a tradicí, jejichž
výsledkem je rozmanitá mozaika života tohoto regionu a osudem věčná
krása.
Chorvatská kuchyně se obzvláště v přímořských
oblastech, vyvinula v tradici přírodního, zdravého
jídla, založeného na zeleninových pokrmech v olivovém
oleji, mořských plodech a rybách, doprovázených víny, ovčími a
kozími sýry. Zvláštnost místní kuchyně vězí v samotné přípravě
jídel. Zelenina je vařena v malém množství vody, dochucena olivovým
olejem a aromatickými bylinkami, ryby jsou připravovány dušením,
vařením nebo grilováním. Maso, nejčastěji jehněčí, je pečeno na
roštu, aby získalo tu správnou a unikátní chuť.
Pro severní a jižní oblasti Jadranu jsou
charakteristické rozdíly v chuti a přípravě jídel, je tedy
možné poznat rozdíl mezi kuchyni istrijskou, kvarnerskou či
dalmáckou.
Odlišné rysy istrijské kuchyně spočívají v hojnem užití
přírodních darů každého ročního období , z čehož vyplývá,
že v každém období bude vaše zkušenost jiná.
Pokud navštívíte severní Jadran, musíte okusit istrijskou
"Pršut" šunku, která je sušena ve větru zvaném
"Bura". Další místní pokrm jsou vepřové párky
grilované nebo vařené ve víně, ale nejznámější istrijské jídlo je
bezpochyby "Maneštra", hustá polévka, připravená
ze zeleniny a sušeného masa. Tato oblast též nabízí bohatý
výběr specialit z ryb a mořských plodů. Slané smažené
sardinky, salát z měkkýšů, čerstvé ryby - grilované či vařené - a
kvarneské krevetky patří mezi jídla, která si vychutnávají Italové,
kteří často přijíždějí ze sousední Itálie na víkend.
Rozlišné druhy těstovin a rizot podávané s
olivovým olejem a místními lanýži - prvotřídními houbami, které
vydávají neopakovatelné aroma - a božský chřest jsou jen zlomek
gastronomického bohatství, které zde musíte okusit.
Tradiční istrijské dezerty jsou přímočaré a
skromné, ale jsou dokonalým doplňkem výjimečnosti
istrijských jídel. "Fritule", smažené kobližky
jsou nejoblíbenější v zimě a "pinca", sladký
chléb, který je připravován na velikonoční slavnosti, se
skládá z těsta a jablek. Vařené či grilované sladké
ravioli jsou oblíbeny po cely rok.
Dalmácká kuchyně je měně aromatická a lehčí než
istrijská. Hojně se užívá čerstvé nebo lehce povařené
zeleniny jako oblohy k rozmanitým pokrmům jako: grilovaná
ryba, rybí polévka, chobotnice, ústřice ze Stonu, krevetky a slávky
"na buzaru" (dušené), "pašticada" s noky (též známo jako
dalmácký guláš), grilované maso marinované v rozmarýnu, nebo známé
Pagské sýry. To jsou jen některé ze specialit,
které všichni zbožňují. Olivy jsou nezbytné -
čerstvé či slané - a olivový olej je jedním ze
základů dalmácké kuchyně.
Typický dalmácký dezert je požitek, i díky svojí
jednoduchosti. Nejvíce používanou ingrediencí je
středomořské ovoce; sušené fíky, hrozinky, mandle,
med a velice známá sladkost je Dubrovník "rožata",
karamelový nákyp z vajec či perník z ostrova
Hvar.
Pro doplnění každého dobrého jídla je potřeba sklenice
vynikajícího vina, které pokrm doplní, nebo i předčí. Víno
je pěstováno v chorvatské přímořské oblasti, stejně jako v celém
Středomoří, a je produktem který vyžaduje těžkou práci, znalosti a
respekt. První vinice v této oblasti byly založeny starověkými
Řeky. Víno z jejich kolonie Issa (ostrov Vis) bylo uznáváno jako
nejlepší víno starověkého světa. K rozšíření vinařství přispěli
Římané, kteří s sebou přinesli semena vinné révy a založili vinice.
Úrodná půda a hojnost slunce, zahalujícího každý hrozen, pomohly k
vzniku výjimečných vín, která byla vyvážena do každého kouta
římského impéria.
Velký dobrodruh a svůdník Giaccommo Casanova napsal ve svých
pamětech, že pil na Istrii fantastické víno Refošk. Urození muži,
cestovatelé i dobrodruzi z rakousko-uherské monarchie nemohli
odolat istrijskym a dalmáckým vínům, která okoušeli s potěšením
během svých cest do těchto oblastí.
Hrozny a víno jsou neoddělitelnou součástí historie a
současnosti této vinařské oblasti; vzhledem k rozdílné
krajině, podnebí a půdě, mohou jejich konzumenti okusit tolik
nových chutí! Bílé istrijské Malmsey dokonale doplňuje velkou škálu
pokrmů z mořských plodů. "Teran" je tmavé víno s rubínovou barvou a
říká se o něm, že má léčebné účinky a skvěle se hodí k pokrmům z
masa, gulášům nebo zvěřině. "Zlačani Muškat" z Istrie s intenzivní
vůní divokých karafiátů by měl být podáván k sladkým a rafinovaným
pokrmům stejně jako dalmácký "Prošek", který díky své výmluvné vůni
nabízí každému intenzivní potěšení. "Plavac" z ostrova Hvar je
nenahraditelný doplněk pro vaření a skvěle si jej vychutnáte s
kozími sýry. Jeho příjemná suchost a osobitý bouquet stimulují
každou chuťovou buňku. Primoštenske vino "'Babič" je známo po celém
světě a vinařský poloostrov Pelješac nabízí opravdové bohatství vín
se jmény jako: "Postup", "Dingač", "Kneževo" a "Carsko".
Vinné cesty Jadranu vás povedou za objevováním vinných
sklípku a jejich jemných vín, ochraňovaných a vyráběných
po staletí stejnou tradiční metodou, která můžete po ochutnávce
přivézt svým přátelům jako část Vaší opravdu nezapomenutelné
dovolené.